Jak jsme se Špidlou a revolverem přepadli ministra spravedlnosti
Nepíšu o tom poprvé, ale podruhé. Letos jsem tu starou vzpomínku včlenil do úvahy o Českém údělu (ten seriál běží celý rok), která vyšla přímo na čtyřicáté výročí srpna v Literárních novinách a nechtěl jsem se k ní už vracet.
Před pár dny jsem ale na blozích iDNESU zaregistroval článek o tom, že Vladimír Špidla byl nejslušnějším politikem ČSSD. Myslím si to také. A navíc bych svůj názor na něho nezměnil, i kdyby třeba začal reprezentovat zcela opačnou stranu.
Myslím si dokonce, že Vladimír je jedním z nejslušnějších lidí, jaké jsem kdy poznal. A při pohledu na dnešní lídry oranžových to určitě není na škodu připomínat.
A ještě jedno - Vladimír se nikdy moc nebál. I to je dobré si připomenout, poněvadž nevěřím, že bychom o něm třeba budoucnu neslyšeli.
Když jsme se Špidlou a Adamovským (dnes známý anesteziolog) vtrhli k Moravcovi, který přednášel na Vysoké škole ekonomické, zjistili jsme, že v bytě není sám. Nejdřív nás zmateně zatýkal, jeho žena volala policii, na kterou se nedovolala... chvílemi nás vyhazovali a chvílemi tahali dovnitř. Prostě zmatek, který vyvolá přepadení. Ostatně, ničím jiným to, co jsme právě prováděli, nebylo.
Musím se přiznat ještě k jedné věci. Měl jsem v kapse obrovský (dávno rozbitý a nefunkční) revolver, co kdysi patřil někomu přímo z carské ochranky, což je jiný příběh a naštěstí jsem ho na podporu svých argumentů nevytáhl. Proč naštěstí? Poněvadž se v bytě náhle objevili další tři muži. Ten nejmenší, obtloustlý a v brýlích velel druhé straně, tedy i rozzuřenému Moravcovi.
"Pozvi je na kafe, cucáky!" přikázal mu.
Dostali jsme kafe a tři hodiny se zuřivě hádali, jestli to v srpnu 68 byla okupace nebo bratrská pomoc. Moravcovi vlajky se srpem a kladivem samozřejmě nesundali. My ze svých názorů neslevili, protistrana také ne.
Jejich hlavní argument? "Chcete, aby se vrátila bída? Když jsme měli největší hlad, chodili jsme s tatínkem čichat před uzenářství, jak voní párky, " neustále opakoval brýlatý šéf našich odpůrců.
Hlad jsme nepoznali, vůně párků nás nebrala.
Pak jsme se dozvěděli, kdo je muž s brýlemi. Novopečený normalizační mininistr spravedlnosti Jan Němec.
Mohl udělat cokoliv. Mohl nás zatknout, nechat vyhodit ze školy, zavřít, zmlátit, mohl nás teoreticky třeba nechat svou ochrankou zastřelit. Jan Němec se ale zachoval slušně. Ať už byl jakýkoliv, nikdy jsme žádné důsledky své přiblblé odvahy nepocítili.
Když jsme odcházeli, zjistil jsem, že mi po celou dobu zuřivé debaty koukala z protržené kapsy u bundy dlouhatánská hlaveň revolveru Smith&Wesson.
Bez komentáře.
O tři měsíce později (v srpnu 1969) jsme zase seděli na kafi, tentokrát u Špidlů. Jeho plačící matka mu omývala záda rozmlácená na krvavou kaši policejními obušky. Dva dny po protiokupačních demonstracích, které potlačily ne sovětské, ale naše tanky, ho chytili na Václaváku a jeho jediným hříchem bylo, že byl mladý. Odvlekli ho do Krakovské stejně jako spoustu dalších mladých lidí, kteří tam museli běhat uličkou zjevně zfetovaných policajtských mlátiček.
Proč? Aby si konečně zapamatovali, kdo u nás vládne a šířili svůj strach dál.
Vladimír potom buď jednou nebo dvakrát navštívil psychiatra, poněvadž z toho, co se mu stalo, měl depku.
Velmi neslušný Miloš Zeman toho zneužil a snažil se načrtnout Vladimírův obraz coby podobiznu duševně vyšinutého člověka.
Z pomsty za jeho odvahu, s níž mu Špidla zabránil, aby se stal prezidentem. Osobně se domnívám, že Špidla zabránil katastrofě. Myslím, že bychom na to při jeho hodnocení neměli zapomínat.
Byť nechápu, Vladimíre, jak jsi dokázal mlčet při prasárně, zvané Olovo.
Týden před onou prezidentskou volbou jsem byl podivnými telefonáty masírován, abych svého někdejšího spolužáka přivedl k rozumu. Pochopil jsem, že v tomto státě ví každý o každém všechno.
Jeden mladý nadějný lobbista se dokonce urychleně pokoušel svést mou tehdejší manželku (vysmála se mu), snad s nadějí, že mě přesvědčí ona, já přesvědčím Vladimíra... Někdy bych chtěl vidět ten krizový štáb v akci.
Nevím ovšem, co by se stalo, kdybychom tam s Vladimírem přišli a já měl v kapse od bundy ten prastarý Smith&Wesson.
jan mach
Když umře táta
Dlouho jsem nepsal, protože to, o co jsem se pokoušel, nestálo za nic. Nevěděl jsem, proč se to děje, a nakonec mi zbyla jediná odpověď - potřeboval jsem se vyrovnat se smrtí otce, který zemřel koncem června, pár dnů před svými osmdesátinami. Na jiný důvod jsem nepřišel.
jan mach
Měla jsi pravdu, babi, Jágr má srdce!
Má babička Marie Šárová, dentistka z Přívor u Mělníka, fandila celý život hokeji. Vydrželo jí to do pětadevadesáti let. Před televizní obrazovkou nesedávala jen při olympiádě nebo mistrovství světa. Nevynechala ani jeden ligový přenos.
jan mach
Nejhorší apríl Fidela Castra
Vím, že už je po Aprílu, ale Kubánci ten pokažený Fidelův oslavují už druhý měsíc a skončí s tím až v říjnu. Je třeba dodat, že jsou to Kubánci na Miami. Evropa si ono výročí připomíná na různých místech, ale u nás nikdo. Možná proto, že je to všechno méně efektní, než se nechat vystavit v kleci na Václaváku převlečen za kubánského politického vězně, čehož jsme také byli svědky.
jan mach
Tys tu ale dlouho nebyl, ty kluku ušatej!
Tohle je, ve vzrušené předvolební době, vzpomínka na šéfa hospody z Hamrsek (Hamrů) u Železného Brodu. Každého, kdo k němu přišel poprvé, vítal podobně: "Ty kluku ušatej, brejlatej, plešatej, zubatej..!" - podle okolností.
jan mach
Zakázat KSČM by byla chyba
Proč si to myslím? Nenasbírají ve volbách víc jak 12 procent hlasů a jsem přesvědčen, že se jim to nepovede ani v těch příštích.
jan mach
Státní dluh a státní zakázky - jak se to rýmuje?
Astronomickou výši našeho státního dluhu, který činí už 1 400 miliard Kč a z něhož se obviňují především dvě nejsilnější politické strany (ODS uvádí, že za socialistických vlád stoupl z 200 o dalších 800 miliard Kč - není pak ale těžké spočítat si, co připadá na Topolánkovu vládu) nelze řešit zásahy a la poplatky u lékaře. Musí to vědět ti, kdo je prosazují, stejně jako jejich protivníci, kteří je chtějí rušit a sbírají tak předvolební body. Zrovna tak je směšný boj s korupcí, pokud se neodstraní její základní příčina. Jaká?
jan mach
Jak jsem díky blogování nepřišel o hlavu
Před pěti lety to se mnou seklo. Ležel jsem napojený na spoustu přístrojů na JIPce a doktorka, která sledovala monitor ukazující můj hrozivě stoupající tlak (200/300), pravila kolegyni: "Do rána umře." Věděl jsem, že neumřu, ale netušil jsem, jak těžký pro mě bude život s léky.
jan mach
Nekamenujte Petra Hájka a pořádně si ho přečtěte
Chápu, že se vydávám na tenký led, ale ten, který pod sebou rozhoupal prezidentův poradce Petr Hájek, mi přijde ještě tenčí. Nenarodil se z opice (já ostatně také ne, i když souhlasím s Darwinovou teorií evoluce) a ve své knize Smrt ve středu spekuluje o tom, zda 11. září bylo americkým komplotem. Dost na to, abych v této chvíli vlastně psal o mrtvém muži.
jan mach
Pytlík nebo šourek?
Jeden můj známý, muž v letech, žije na vesnici a má doma ženu, která ho ráda kontroluje. Možná proto, že už je prostě starý a mohl by udělat nějakou nepříjemnou chybu.
jan mach
Jak mi frajeři z Playboye svlíkli a okradli přítelkyni
Je to dva dny, co mi volá má mladá přítelkyně Adéla.: "Prosím tě, víš co se děje? Jsou tu redaktoři z Playboye a chtějí mě fotografovat nahou a napsat o mně."
jan mach
Proč jsem vymazal své blogy? Kvůli Pornoherci
Má nejstarší dcera mě jednou sepsula (když jsem si myslel, jak mi sluší kníry), že vypadám jak pornoherec na penzi. "Německej!" dodala opovržlivě.
jan mach
Lékem na krizi mohou být vši
Krize nekrize, v těžké chvíli si národ poradí sám. Jeho nejlepší synové a dcery odvážně vystoupí z dožraného davu a stanou se nositeli revolučních řešení.
jan mach
Krvavé noviny do každé rodiny
Několikrát jsem zaslechl úvahu, jak je asi trafikantovi mezi těmi všemi usekanými hlavami, rozpáranými prostitutkami, vytunelovanými firmami a kreativní českou politikou, jimiž denně zdobí svůj (svato)stánek. Jak? Jako doma, přece! Tedy nejlíp.
jan mach
Jak se ve Všetatech objevil největší motýl světa
Kamarád Jan ze Všetat se užíral, rozváděl a hubnul. Za dva měsíce ztratil třicet kilo. "Toho chlapa je škoda," začalo se povídat. "Hodnej, pracovitej, nekouří, nepije. Tak co mu je? Jako kdyby měl..."
jan mach
Jak pardál ze Žižkova sbalil Penelope Cruz
Můj kamarád Láďa - je to už nějaká doba - zešílel kvůli mladé blondýnce Evince ze Žižkova. Opustil manželku a syna a svou novou lásku začal ten drsný chlápek oslovovat Ťutíne. Fiátek, v němž se pak za Ťutínem řítil žižkovskými uličkami, dostal název Ťutidlo.
jan mach
O kom sní české ženy?
Coby gymnazista jsem měl kamaráda Pavla (vysokoškoláka), jemuž jsem chtěl ukázat svou krásnou zrzavou spolužačku Mrázovou. A naopak. (Mrázové kamaráda.) Posadil jsem ho na konci přestávky do zadní lavice - někteří si Pavla ani nevšimli. Mrázová určitě ne. Nemohl však utéci bdělému pohledu učitelky zeměpisu řečené Keňa: "Ha! Vidím tu novou tvář!" zaskřehotala.
jan mach
Vyrábějí pro nás lékaři nové nemoci?
Ve Spojených státech umírá 17 000 lidí ročně na vedlejší účinky aspirinu, snad nejznámějšího léku na bolest vůbec. MF Dnes psala o výzkumech, podle nichž jsou léky čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí v nemocnicích. Pětileté výzkumy na více než 100 000 pacientů pojišťovny Škoda Mladá Boleslav (překalkulované na všechny pojištěnce v zemi) ukazují, že jen s těmi nejzávažnějšími, zdraví až život ohrožujícími kombinacemi léků, se u nás ročně potýká 20 000 lidí.
jan mach
Ještě jednou Kočka
Diskuse kolem vraždy a pohřbu Václava Kočky mladšího ještě asi dlouho neutichnou, obecně převládá názor "Jak žil, tak zemřel." Jinými slovy - že to pro mladého Kočku dopadlo, jak to dopadlo, není vlastně nic divného. Co se dalo čekat?
jan mach
Pan učitel a mrtvola ve křoví
Kluci z našeho domu nalezli na školním hřišti dámskou kabelku s doklady jedné paní účetní z Prahy 1. A s vybílenou peněženkou. Kluci jsou skauti a čtou Rychlé šípy. Bylo jim jasné, že tam, kde skončilo story pouličního zloděje, příběh správných chlápků teprve začíná.
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3568x